Adopce na dálku

Chtěli bychom vám blíže představit našeho adoptivního chlapce Nelsona Daka.

Nelson se narodil 23. 5. 2003. Žije s oběma rodiči a každý den navštěvuje školu, která je od jeho bydliště vzdálená 3km. Jeho nejoblíbenějším předmětem je kreslení. Ve svém volném čase si hraje s dětmi ze sousedství a to s míčem, který je vyroben z použitých igelitových a papírových tašek svázaných provázkem. Někdy si také hrají s autíčky vyrobenými z bláta a drátů. Jeho oblíbená barva je zelená. Spí v pokoji se svými rodiči, přičemž všichni spí na podlaze, kde je jen rákosová rohož, a společně s bratrem Martinem se dělí o dvě přikrývky. Minulé Vánoce dostal Nelson přikrývku.
Maminka se jmenuje Agnes Musheta a pracuje jako rolnice.
Tatínek se jmenuje Penyesani Daka a pracuje jako zemědělec.
Nelson má dva sourozence, bratra Martina Daka (3,5 let) a sestru Hellen Daka (8 měsíců).
Rodina vlastní dům a půdu, kde pěstují kukuřici, podzemnici olejnou, maniok, sladké brambory (pro domácí potřebu). Jsou závislí na drobném zemědělství. Vlastní jednopokojový dům s doškovou střechou. Dům je postaven z blátěných cihel, sloupů a bambusových tyčí, neteče v něm voda, není tam elektřina, vodu musí nosit ze studny. Nikdo z nich neumí číst a psát anglicky, ani jazykem Chinyanja. Mají latrínu a venku odpadní jámu.
Nelson by se v budoucnu rád stal zdravotníkem.
Ještě něco o místě, kde Nelson žije:
Rufunsa je naprosto typickou zambijskou vesnicí – nevede do ní použitelná silnice, zdejší obyvatelé se živí převážně kaší z kukuřice, kterou si sami vypěstují. Mezi chatrčemi pobíhají desítky sirotků, jejichž rodiče se stali oběťmi AIDS. Jako řada dalších afrických vesnic neměla Rufunsa to štěstí, že by se stala cílem humanitární pomoci, ale asi i díky tomu se v ní pár schopných místních obyvatel rozhodlo založit jakési občanské sdružení, vybudovat sirotčinec a školu.
Renata Graserová 2.ZLY (říjen 2012)